Pedopsychiatrie v České republice

QUICK MAGAZÍN - LIVE VYSÍLÁNÍ
Aktuality     Zdraví     Trendy     Právo     Ekonomika     Politika     Gastronomie     Eshop     LIVE
Přejít na obsah

Pedopsychiatrie v České republice

QUICK MAGAZÍN | TIŠTĚNÝ ČASOPIS | Aktuality | Zdraví | Trendy | Historie | Právo | Ekonomika | Politika | www.quick-magazin.cz
29 Září 2019


Na konci září t. r. jsem byl pozván na tiskovou konferenci, týkající se problematiky "Péče o děti s duševní poruchou". Jsme 30 let po "sametové revoluci", tak jsem si říkal, že dnes jsme již jistě někde jinde, než v 80. letech minulého století.

Jinde jsme, to je pravda, jsme starší, můžeme cestovat, vybrat si z 25 druhů jogurtů, "obdivovat" některé lidi jak rychle za tři dekády zbohatli, svobodně volit a svobodně říkat, co si o politice a politicích myslíme.

Ale možná, že v jednom jsme zamrzli někde v roce 1989. Nějak si stát stále neuvědomuje, že se změnou politického režimu, se měl změnit i přístup k těm, kteří patří mezi úplně nejslabší. A přitom tito, budou v budoucnu spravovat právě stát, když mi, co jsme nyní relativně mladí, už za pár dekád nebudeme třeba příliš schopni se sami o sebe postarat.

Mám na mysli děti. A co hůř, nemocné děti. Nezapomínejme na jedno staré, ale stále platné, přísloví: "Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá".

Na hodinové konferenci jsem si vyslechl přednášku tří lékařů, kteří se opravdu za nemocné děti nebojí veřejně postavit. Do médií otevřeně přiznávají, že v našem státě vlastně neexistuje uceleně fungující systém péče o děti s duševními poruchami.

Většina lékařů, kteří se pedopsychiatrii věnují, mnohdy i o svém volném čase, a to zdarma, už časově mnohdy nezvládají přijímat stále nové pacienty.

A pokud dojde k potřebě akutní pomoci, lůžek v nemocnici k hospitalizaci je velice málo. Stejně málo je kontaktních míst, kde rodiče s dětmi mohou nalézt rychlou pomoc.



ilustrační foto: Pixabay


Ve veřejném prostoru se laik dozví, že největším problémem je autismus. Prezentace je mnohdy taková, že některá média o jiných duševních chorobách vůbec či minimálně referují. Duševních poruch je však daleko širší spektrum a všechny děti potřebují pomoc.

Lékaři na konferenci se pozastavovali nad tím, že se vůbec dostanou do mediálního prostoru články, které jsou bez odborné autorizace. Autoři některých článků údajně vůbec neví, o čem vlastně píší, hlavně že mají senzaci "na papíře".

Po více jak 60 minutách konference, musím přiznat, že mi opravdu bylo smutno. Měl jsem pocit, že stát a pojišťovny v oblasti pedopsychiatrie za 30 let nic výrazného nemocným dětem a jejich rodičům pozitivního nepřinesli.

Jediné co mě uklidňuje, alespoň částečně,  je fakt, že u nás v Česku je stále dost lidí, kteří i přes těžkou komunikaci s mnohými institucemi, neustále se o nemocné děti zpravidla prvotřídně starají, tak jak to jen jde a nevzdali to.

Každý článek a každá informace přinesená do médií a veřejného prostoru, která dá čtenářům, divákům či posluchačům zprávu o tom, že odpovědní úředníci a politici se musí více této problematice věnovat, protože doposud jejich činnost je v této věci nedostačující, pomůže dobré věci.





AUTOR: Michal Koudelka, šéfredaktor QUICK MAGAZÍN




Návrat na obsah